11. 12. 1896 v noci

Velectěná slečno!

Včera odeslal jsem Vám dopis napsaný hned po obdržení Vašeho listu ve svrchovaném rozčílení: nemohl jsem si obsah Vašeho dopisu vykládat jinak, než jako vypovězení přátelství. Dnes jsem se tím svěřil příteli Vrbatovi a ten k mému úžasu projevil náhled zcela jiný, tím však uvrhl mne do mučivých pochybností. Mýlil-li jsem se a měl-li list Váš býti jen výčitkou (ovšem příliš krutou), proč nepíši – pro Boha Vás prosím, odpusťte mi, protože pak jednal jsem nerozvážně, brutálně a musím mít jen to přání, abyste mé šílené jednání omluvila a ten list mi zaslala ke zničení. Uznávám, že to bylo ode mne nezdvořilé, že jsem se nepoděkoval hned – ale chtěl jsem tak učiniti právě těmi písněmi. Ty nešťastné písně! Spoléhal jsem na Urbánka, že je dostanu v pondělí, proto jsem dříve nepsal. Odpouštíte-li, zašlete mi ten dopis, jinak bych si netroufal něco Vám zaslati. Na omluvu stran toho kvapného listu o Amoroso sděluji, že jsem ho tehdy nutně potřeboval, nemaje čitelnějšího exempláře. Teď mohu Vám poslati ten, co jste měla, nebo originál nebo tištěný cyklus, který vyjde za pár dní u Simrocka. Jen se nehoršete, ublížil-li jsem Vám – psal jsem ten dopis z upřímné lítosti, že mne žádáte o ty fotografie.

Ruce Vám líbá Váš oddaný

Novák