2. 11. 1896

Die Haide ist…

Je tomu zrovna měsíc, co jsem odjel do Vídně. Myšlenek mnoho vířilo mi hlavou a měl jsem dosti času za té noční jízdy se jimi obírati – však ve všech táž nálada, stísněná, neurčitá, mrazivý chlad – jak v té noci nevlídný. A když i tma venku se rozptýlila, v mé duši zůstaly stále ty stíny… Po návštěvě u Brahmse se poněkud vyjasnilo – starosti zastihnu-li jej doma a jak to vůbec dopadne, šťastně zažehnány – nyní Vám mohu dokonce sděliti, že jsem pořídil daleko líp, než-li jsem se sám domníval. Brahmsovi se totiž moje klavírní věci patrně zalíbily, protože je doporučil k Simrockovi a ten mi už také psal…[1]

Bohužel méně uspokojivě vyřízena druhá záležitost, vlastně hlavní věc, pro kterou jsem do Vídně jel – na návštěvu u Brahmse propadl sem […] hledaje vůbec záminku, abych se mohl s Vámi sejíti. Vyjasnilo se ovšem také – ale nebylo to slunko, které proniká ranními mlhami a v jehož paprscích vše znova ožije a rozkvétá – byl to blesk, který ozářil tu temnotu svým pronikavým svitem a porazil, zničil všechny iluse, sny a naděje…odejel jsem v úplné rezignaci…[2] Rána bolí a bylo by pošetilé nějaké mírnění a konejšení – ta se v těch několika dnech nezhojí – a v měsících ne. Ba vím, že o příštích prázdninách rozjitří se nanovo vzpomínkami – rozhodně do Karlovic bych jeti nemohl. Ty vzpomínky! Zalétne-li v mou unavenou duši některá z těch krásných dob prázdninových, je mi hned mnohem hůř – proto se jim vyhýbám, jak mohu. Myslívám-li na Vás, zaměstnávám se vždy sl. Javůrkovou budoucností. Na ty chvíle ve Vaší rozkošné společnosti v Karlovicích jsem a budu Vám povděčným, dokud jen trochu budu věřit poesii života a za ně chci Vám vždy zůstati přítelem, dokud jen trochu bude dle mých názorů přátelství možno. Jako „přítele“ tedy velice by mne zajímalo a upřímně těšilo, kdybyste mi napsala něco o svém nynějším životě a zejména o plánech do budoucnosti. Doufám, že to nebudete považovati za nemístnou zvědavost. Pozoroval jsem ve Vídni, jak se ve Vás vzbouřila ta divadelní krev a to mne nutilo přemýšlet. Můj náhled o divadelním živobytí není Vám neznám, rád bych jen slyšel mluvit Vás. A teď odpusťte, že tak po seriosních věcech přicházím s takovou hloupostí, ale nemohu si pomoci…
Prof Jiránek[3] by rád zahrál Simrockovi některé klavírní věci, pojede začátkem prosince s kvartetisty[4] do Berlína a říkal mně o Amoroso.[5] Nemohu jinak než souhlasiti s tak laskavou a ochotnou nabídkou, ačkoliv nemíním prozatím vydati více než nejvýš dva sešity.

Nezlobte se!

Se srdečným pozdravem Váš

Novák

Rukypolíbení milostpaní.