Má drahá přítelkyně!
Váš lístek z Mauthauzlu jsem obdržel asi hodinu po odeslání svého dopisu – potěšil mne v chmurných mých dnech velice.
Ale dnes, kdy přišla Vaše zpráva, že letos už do Vídně nepřijedete, jsem jako zdrcen. Co se to jen stalo? Tolik otázek mám, že jich ani napsat nemohu!
Musím s Vámi mluvit. Pro Boha Vás prosím, napište mi, pojedete-li do Vídně sama, kdy a kde bychom se sešli. 4. října je v neděli, jel bych bezpochyby v sobotu nočním vlakem, takže bych byl v neděli asi o 8 1/2 hod. ráno ve Vídni. V těchto dnech musím zvědět, bude-li v ten čas Brahms již z letního pobytu nazpět, jinak bych v říjnu nemohl jeti, ačkoliv nevím, co bych si počal, kdybych s Vámi nemohl mluvit. Jsem strašně rozčílen. Což by se ty plány nedaly změnit? Vy sama nechcete do Vídně? Já byl úplně jist, že tam letos ještě budete, protože vím, budete-li doma, že jste pro mne jako ztracena. Pište, prosím, snažně, ale hned! Ani nevíte, jak neskonale Vás mám rád – kdyby měla být lásce tak záhy zasazena smrtící rána, musil bych s ní zahynout. Celý ten čas, co jsem v Praze, trpím hrozně. Starosti hmotné, hlavně o mladšího bratra, úsilovná činnost kompoziční, vzpomínky na nejkrásnější prázdniny, co jsem kdy měl a teď touha po Vás, to vše dohromady postačí, aby se člověk pomátl na rozumu. Také skutečně trpím chronickým bolením hlavy již několik dnů… Jen několik slov útěchy a naděje čekám od Vás, máte mne ještě ráda, nemohla byste předce do Vídně?…Od pozítřka budu horečně očekávat Vaši odpověď.
Váš
Novák – kandidát šílenství.
Novák se pak s Javůrkovou ve Vídni setkal a podle svých pamětí (Novák 1970: s. 89) byl s ní třikrát ve Dvorní opeře, mj. také na tamní premiéře Prodané nevěsty. Velmi důležitá je v pamětech Novákova poznámka o chronickém kataru Javůrkové, který jí postupně znemožnil povolání profesionální pěvkyně. Přesná data setkání nejsou známa. Jisté je, že k nim došlo po 4. říjnu 1896.
S Brahmsem se Novák skutečně setkal a děkoval mu za doporučení svých klavírních cyklů k vydání u Simrocka.
|
