31.8.1896
Koťátko!
Děťátko!!
Andílku můj!!!
Druhá i třetí zásilka dostala se šťastně do mých rukou! Nejvřelejší dík za vzpomínky tak často mně věnované! Kéž bych jen už věděl Vaši adresu, abyste i Vy mohla uznati moji „literární činnost“, abyste zvěděla komu platí většina mých myšlének, ne-li málem všechny. Žiji zde život celkem jednotvárný, samotářský, asketický jako sv. Antonín Paduánský. Ven vycházívám málokdy, protože je zde počasí stále nepříznivé; neprší sice mnoho, ale nebe je pořád zachmuřeno, jakoby v souhlasu s mým kajícnickým živobytím. Trávím tedy skoro celý den ve škole bavě se nejvíce se svými malými synovci. Od předevčírka, kdy přišla první Vaše zpráva, chodím odpoledne na poštu a vracím se odtud vždy ve velice příjemné náladě. S Vašimi lístky uchyluji se nahoru do kabinetu. Dole mi sice už tu podlahu upravili, ale tak jsem nějak přivykl tady nahoře, že všechny své intimní záležitosti vyřizuji jenom zde, vyjímaje ráno, kdy se zabývám se svými poklady dole ve svém pokoji.
Tážete se mne, nerostou-li u nás ještě nějaké jahody? Bohužel tak málo jako tam u Vás – anebo neumím sám hledat. Kdybyste sem tak přišla, myslím, že bychom jich spolu nasbírali ještě dost. Abych předce Vás trochu potěšil, sděluji Vám, že zde máme za to náramně moc hub – měla jste je tak ráda. Máme jich plný pytel sušených, dík sběratelskému talentu mého bratrance! Zúčastnil jsem se též dvou takových houbařských výprav, ovšem v prvním půvabném zákoutí jsem se položil do mechu a nechal jsem druhé hledat. Ani Vám neřeknu, že jsem si při tom lehl zrovna na jednoho doubravníka – abych Vás nepodráždil. Vzpomenu-li si, jak jste pána Boha a všechny svaté vzývala a prosila jen o jediného hříba – nadarmo – a já tady mám takové nehorázné štěstí!!!Chcete-li, pošlu Vám z něho jeden plátek na památku, bude to jaksi výměnou za ta kvítka, co jste mi poslala. Kdybyste byla viděla, jak pečlivě jsem je zavinul do papíru a uložil do notesu! – Žádný profesor botaniky by s nimi nemohl líp nakládat! Až příjdu domů, přilepím ty něžné fialky (myslím, že se nemýlím) nad tu nejzdařilejší Serenádu. Či nechcete? Máte pravdu, rozhodně se musím napřed starat, abych tu nejlepší Serenádku napsal. Bóže můj, já tady nic, ale docela nic neudělám!…Štěstí ještě, že se mohu vymluvit na počasí – pod takovým nebem se útlým serenádovým květům nedaří.
Serenádou míní skladbu v H dur jako č. 4 cyklu Za soumraku, označenou v cyklu jako Serenáda II.Cyklus dokončil Novák až po návratu do Prahy.
|
