Pan
František Zelinka
Wien IX.
Berggasse 10.
2. II. 905.
Milý příteli,
děkuji Vám srdečně za poslední zprávy. Náhodou jsem nedávno vzal v kavárně do ruky jakési vídeňské noviny – dělám to asi dvakrát za rok a mrzelo mne velice, že jsem v řadě skladeb slibovaných pro koncerty Roséova kvartetta nenašel svoji věc. Váš dopis mne s tím trochu smířil a bude mne těšiti, zahrají-li ti pánové moje nové kvartetto mimo Vídeň. Ovšem s provozováním ve zdejším německém spolku pro komorní hudbu má to své potíže. Ucházím se totiž právě tou skladbou o cenu českého komorního spolku. Kdy se věc rozhodne zatím určitě nevím – může to trvat několik měsíců – a do té doby se v Praze kvartetto nemůže hráti. Mohl bych v poslední chvíli z určení jakéhokoli výboru českého spolku být vyloučen z konkurrence. Jinak by to ovšem bylo, kdyby se dílo v Praze poprvé hrálo v něm. spolku. Zatím to asi v tomto smyslu laskavě sdělte někomu z Roséova kvartetta. Abych Vám ještě něco o tom novém kvartettu sdělil, tedy vězte, že vyjde asi u Breitkopfa. Heroldovci, kteří je dali na program pro Berlín a tournée po Dánsku a Skandinávii, zahráli je soukromě v Lipsku zmíněnému nakladateli. Tomu se prý tak líbil, že si hned chtěl nechat hlasy, což ovšem nešlo. Neříkejte o tom dosud mnoho – až bude věc vyřízena – Breitkopf mi již psal.
Co se týče Dohnányiho – nestojím o jeho velectěnou přízeň – sonátu mají na programu již dva pianisté: berlínský [Ansorge] a žák Leschetizkého, Friedmann. Rozhodně vkusnějším a roztomilejším nežli virtuozové, kteří na zdvořilý dopis vůbec neodpovídají, jest Dr. Otto z Vratislavi. Psal mi již počtvrté, napíše prý ještě jednu opravu do Mitteilungen a přeje si zůstati se mnou v dalším styku. Dozvěděl se prý o mne taky jako o muzikantovi. Je to taky jediná příjemná vymoženost z toho Taterského úrazu, protože dosud nejsem zdráv. Poroučeje se Vaší paní tisknu Vám přátelsky ruku
Váš
Novák
|
