Pan

František Zelinka

Wien IX.

Berggasse 10.

2. 10. 05.

Milý příteli,

jako vždy, zahajuji svůj list srdečným díkem za nové projevy Vaší laskavosti – jste v nich opravdu nevyčerpatelný. Přecházeje k hudebním záležitostem, sděluji že jsem hlasy nového kvarteta zaslal již před týdnem Rosému nechtěje Vás zcela zbytečně zase něčím obtěžovati. Při tom jsem však zcela zapomněl udati mu svoji adressu, pročež Vás prosím, abyste ji příležitostně sdělil třeba sekundistovi Fischerovi, s kterým jste znám. Rád bych se dozvěděl, jak na ně moje skladba působila a budou-li ji opravdu hráti.[1] Kdyby se rozhodli ji hráti, pak by nebylo prozatím upozorňovati je na kvintett.[2]

Co se týče Filharmoniků, slyšel jsem, že dříve všichni hlasovali o přijetí zadaných prací – teprve od Vás dozvídám se něco jiného. S Mottlem jsem dosud neměl co činiti, takže nevím, kdo naň má ve Vídni vliv – přenechám to vše náhodě, není-li již vůbec vyřízena. Tím bychom byli s hudbou hotovi a nyní Vám ještě něco povím o autorovi těchto řádků. Po návratu do Prahy bylo nutno vyhledati opět lékaře, protože bolest vzadu sice polevila, ale nepřestávala. Byla prý to neuralgie nervová, kterou jsme vyháněli elektrizováním. Zdali jsme ji nadobro vyhnali, dosud nevím. Také jsem teprve před několika dny odložil obvazek s levé ruky, na které se teď stkví pěkná jizva v podobě písmene L. A teď něco zajímavého! Víte, kdo mi nedávno psal? Dr. Otto,[3] týž, co podal opravu do alpského věstníku, no zaslal projev přátelského účastenství. Pěkně se mu zaň poděkuji a doplním ještě trochu jeho opravu.[4]

Poroučeje se Vaší paní tisknu Vám ruce

přátelsky oddaný

Novák